Já tomu nerozumím

Často slýchávám v galerii od návštěvníků před obrazem větu  ,, já tomu nerozumím,, , je to hlavně u děl  abstraktních, která nejsou realistickým  zobrazením  krajiny, portrétu nebo nějakého výjevu, něčeho,  co je na první pohled čitelné,  jako fotografie. Ale zkusme takový experiment. Pojďme se všichni tvářit a tvrdit že tomu rozumíme.  Zmnění  to něco ?  Bude tento výraz mít nějaký dopad ? Nebude. Je to úplně stejné ,  jako když budeme tvrdit , že tumu nerozumíme. Slova rozumět prostě nejdou používat. Jediný , kdo nám může napomoci k tomu objasnit nám co chtěl obrazem sdělit nebo ještě lépe jaký pocit chtěl zachytit , je sám autor . Ale je jen málo autorů , kteří mají potřebu svá díla vysvětlovat a obhajovat. Jejich přesvědčení , že dílo má promlouvat jinými výrazy než jsou slova je argument ze všech nejsilnější.. A tak nevím,  jak jsme všichni došli u uměleckých děl k výrazu „já tomu nerozumím“

Myslím, že o tom to není , jsou to jen  prchavé emoce , které na nás mají působit. Někdy se stane , že stejné dílo s Vámi neudělá při prvním setkání nic. Nic naprosto nic.Ale po nějaké době , poučen životem a různými zážitky něco ve vás rozehraje a najednou to tam je . A to přijde samo,  to se nedá naučit, to je ta energie, invence a um v díle ukrytý.