Menu

(An)organické kódy

Autoři: Ondřej Oliva, Tomáš Tichý
Termín: 15.01.2015 — 21.02.15

Tomáš Tichý a Ondřej Oliva vstupují na českou uměleckou scénu v době, kdy jsou ovládnuty, vyčerpány a především rozmělněny všechny  styly, které lidská tvořivost během 20. století dokázala nalézt.  

            Malba Tomáše Tichého se jeví jako koláž příběhů naší každodennosti, jisté nejistoty i nejisté jistoty. Mentální „realita“, kterou si vytváříme na základě osobní fikce a jež se skutečností má málo společného, postupně ovládá naše životy, tak, že nakonec žijeme v jakési vlastní představě vytvořené z interpretací vzpomínek a událostí. Tichého programovým tématem jsou okrajové atributy technické civilizace: neuspořádané dvorky s kontejnery, billboardové plochy, svítící prosklené stěny prázdných kanceláří, řada výtvarných záznamů různých částí městské krajiny. Autor sice maluje reálné věci, avšak zobrazené scény nejsou „realistické“ - jejich rozostřenost, různá měřítka i několik perspektiv v jednom obraze stvrzují dojem, že výjevy nejsou výseky reality, nýbrž umělcova niterná představa světa.

          Žijeme v době, kdy se technologie rozvíjejí bleskovou rychlostí, vynálezy se ze dne na den stávají součástí každodenního života. Výměna instantních informací, reklama, internet, televize brutálně formují naše životy. Jedním z ústředních motivů obrazů Tomáše Tichého je svítící neurčitá prázdná plocha, která přitahuje pozornost, vábí, mate (Něco,  Artdirector, Čas a prostor, Billboard VI., ad.). Zvláštní roli vnáší do Tichého obrazů neurčité světlo, které je pro Tomáše Tichého „naděje, jež vyvažuje negaci, má obrovskou moc energie, která člověka nabíjí“ (TT-rozhovor). Ve světě nejistoty, mystifikace a oficializovaných lží a polopravd hledá autor pevný bod, pravdu, bez níž lidská existence ztrácí smysl.

            Nevšední sochařskou tvorbu Ondřeje Olivy předurčuje obdiv k pevnému tvaru oscilujícím mezi dvěma zdánlivě protikladnými póly: na jedné straně je zakotven v pevné konstrukci chladně budované struktury formy, na straně druhé počítá se světlem, rafinovaností odrazu a pohlcování tvaru. Jeho prvním sochám na gastronomické téma - subtilní aluminiové jablko z ráje Zakázané ovoce, monumentální Aggressive Stance a Svátost dominuje, stejně jako předchozímu souboru reliéfů Gourmet, světlo. Olivovo téma je zdánlivě všední, přízemní: sochařskou inspiraci odvíjí od jídla, od aranžovaných pokrmů. Naddimenzované detaily krevet, koleček salámu, plátků uzenin jsou nejen groteskní nadsázkou, ale i alegorií lidské neskromnosti, sklonu adorovat požitkářství, „klanět se zlatému teleti“.

          Úhelnými kameny Olivovy tvorby je stavebnost hmoty v překvapivém kontrastu s měnlivostí a prchavostí obrysu sochy. Sochařsky budované objekty jsou atomizovány světelnými odrazy, vibracemi, rozptýlené světlo přináší nejasné tušení hmoty a objemu i zdánlivou neurčitost tvaru. Vidíme jak pevnou hmotu plastiky, tak i vzdálenou strukturu průsvitných tvarů. Sochy Ondřeje Olivy jsou nápadné právě svou dokonalostí zpracování materiálu. Nápadná perfektnost, preciznost formy vyvolává dojem, jako by to byly výtvory nejnovějších kosmických technologií (With love, Ořech), které nesou závažnou zprávu, poselství jiným generacím.

           Oba tvůrci, Tomáš Tichý i Ondřej Oliva, chápou svou tvorbu jako poslání, jako osobní cestu, jež přinese více pochybností a odříkání než uspokojení. Tvorba obou autorů nakročila bezesporu rázně a správným směrem – opírají se o vlastní vidění skutečnosti, o vlastní úsudek, a jejich výpověď o viděném je autentická, opravdová.

 

leden 2015 Eva Neumannová

 

Tomáš Tichý absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze v roce 2011 v ateliéru Restaurování výtvarných děl malířských u prof. Karla Strettiho, avšak paralelně se věnoval volné malbě.

Ondřej Oliva ukončil svá studia na Akademii výtvarných umění v Praze v roce 2010 v ateliéru Sochařství I. Jaroslava Róny