Dalším vystavujícím autorem v naší galerii je Jiří Ptáček. Výstava bude zahájena vernisáží 30. 10. 2008 v 17:30 hod. a potrvá do 3. 12. 2008.

Výstava Jiřího Ptáčka je výstižně nazvaná Kontrasty, je na nich totiž do značné míry založená. Rozděluje se do dvou po sobě jdoucích cyklů, které reagují na proměny způsobu našeho života i prostředí. Obrazy těchto dvou období působí sice na první pohled protichůdně, ale přitom mají mnoho společného. Do obou řad se promítá základní životní pocit spojený s odmítavým postojem k negativním hodnotám, které se stále výrazněji prosazují. S lehkou ironií kritizují, že je naše prostředí stále komerčnější, jak na nás čím dál víc útočí záplavy nových, mnohdy zcela zbytečných informací. Jak se tlakem sdělovacích prostředků zkresluje pohled na současný vývoj, jak se nakonec mohou zneužít nejpřesvědčivější argumenty a překroutit nejupřímnější myšlenky a. Obrazy Jiřího Ptáčka vyjadřují jeho představu o světě, ve kterém se dostatečně působivou propagací snadno mohou prosadit nepravé či předstírané kvality. Všechno se nejdřív zdá dokonalé. Ve skutečnosti se však prohlubuje prázdnota, která nás obklopuje. Čím dál výrazněji a přitom skrytě proniká do našeho způsobu myšlení.
Cyklus obrazů nazvaný Cesta tmou vznikal v letech 1995 až 2002. Promítá se do něj atmosféra ubíhající krajiny a zároveň vnímání našeho prostředí, které nás tak významným způsobem formuje. V řadě rozměrných temných kompozic, kterými prozařují světla nočního velkoměsta, zaznamenáme přirozenou návaznost na symbolistické tendence. Zároveň z nich zaznívá romantické cítění spojené s existenciálně laděným pohledem na dnešní skutečnost. Obrazy jsou inspirované častými cestami do Berlína. Autor fotografoval krajinu, která se za jízdy míhala kolem. Chodil také po městě a vyhledával nejrůznější motivy. Zajímaly ho motivy z centra metropole i z periferie, která pro něj byla přitažlivé svou zvláštní ponurostí a záhadností. Přes veškerou aktivitu a bouřlivý stavební vývoj bylo v Berlíně stále možné vycítit ničivé důsledky druhé světové války. Vzpomínka na toto tragické období dodnes úplně nevyprchala. Je stále spojená s odněkud z hloubky prostupující tíživou atmosférou, která se do tehdejších Ptáčkových obrazů výrazně promítá.
V následujícím cyklu Dokonalý svět se malíř inspiruje komercializací všech sfér života, zdánlivou bezproblémovostí, ale o to výraznější nenaplněností a roztěkaností. Může se zdát, že máme cokoliv na dosah, že si můžeme všechno koupit. Nakonec se však ukazuje, že není důležité, co nám někdo nutí, ale pro jaké hodnoty se sami rozhodneme. Obrazy Dokonalého světa vznikají zvláštní malířskou metodou za použití šablony, aby tvary byly záměrně až schematické. Mají zářivé barvy a s ironií reagují na reklamu, která se na nás valí ze všech stran. V tomto rozsáhlém a stále se rozrůstajícím cyklu zobrazuje autor nádhernou prosluněnou krajinu jihomořských pláží. Tam můžeme na chvíli zapomenout na všední starosti. O to výrazněji je však pocítíme, když se k nim za pár dní zase vrátíme. Tak se Jiří Ptáček vlastně zase zabývá existenciálními pocity, které do jeho tvorby od začátku v různé formě pronikají.
Když se zamyslíme nad oběma cykly, tak si znovu uvědomíme, že jejich východiska jsou takřka stejná. Nezáleží na tom, zda jde o ponuré a temné vize nebo naopak o rozzářené a výrazně barevné obrazy. Malíře zajímá umělost dnešní doby, v níž se někdy až k nerozeznání prolíná iluze se skutečností. V nových obrazech motivy úmyslně zjednodušuje, jako by se chtěl přiblížit dětskému světu a jeho nevyčerpatelné hravosti. Přitom reaguje i na ostré barevné tóny, které se přebíjejí v ulicích, v agresivních reklamách na obřích billboardech v ulicích měst i kolem silnic, v televizi nebo na obrovských obrazovkách ve veřejném prostoru. Jiří Ptáček se úmyslně blíží kýči, který vlastně do značné míry ovládá životní styl značné části společnosti. Do jeho obrazů se promítá osobitý filozofický názor, s nímž vychází z konkrétních situací
a přitom dokáže zobecnit své myšlenky a postřehy.

Kurátor
Jiří Machalický